Vložil admin, 3. Únor 2009 - 20:35
Irské lidové odmítnutí Lisabonské smlouvy a následné zoufalé tance evropských politiků, které mají za cíl odmítnutou smlouvu zase v nějaké podobě vrátit do ringu, znovu potvrdily, o co jde. Evropské národy totiž nechtějí delegovat další a další pravomoce nevolené byrokracii v Bruselu. Nepotřebují nevolenou evropskou velmoc s dalšími státníky, ministry a úředníky. Evropský národ neexistuje a nevíme, zda-li je možné jej uměle vytvořit. Evropané jsou spokojeni se svými malými zeměmi, kde se lidé znají, a kde je na politiku i na korupci lépe vidět. A kde je také možné politiky občas odvolat. Malé je nejen hezké, ale může být i demokratické.
Zato politici všech stran jsou uhranuti statutem a významem potencionální velké říše – stále opakují, že Evropa svou mezinárodní váhou neodpovídá svému ekonomickému významu. Bodejť by odpovídala, když není stát! Evropa je civilizací, nikoli impériem. A po celé evropské dějiny, její génius loci – svobody, identity, inovace a konkurence malých států, ji vytvářel v dobrém i zlém, a jenom tu a tam se nacionalismu podařilo vytvořit větší a trvalejší soustátí (Velká Británie, Itálie, Španělsko, Prusko), kde ještě dodnes můžeme pozorovat sílící odstředivé tendence. Evropa se narodila v řecké polis a nikoli v Římském impériu. Tam byla jak známo unesena. Taková je Evropa a taková je její nehynoucí sláva,
Proto je veškerá eurointegrační rétorika politiků tak demagogická nebo dokonce lživá. Musí totiž zastírat násilí. Žádné impérium ještě nikdy nevzniklo po dobrém. Musí vytvářet iluzi velmocenského zájmu. Jestliže platí, že národy někdy utlačují menšiny, tak impéria vždycky utlačují národy, a nikdy nemohou být demokratické. Snaha politiků postupně a po kouskách a téměř tajně, za pomocí mezinárodních smluv a parlamentárních ratifikací, propašovat do Unie jednotící prvky nad rámec užitečné a svobodné spolupráce musí vždy nutně narazit na lid. Ten hloupý, ignorantský lid, kterému se musí všechno do nekonečna znovu a znovu vysvětlovat. A tak budeme bolestínsky dál a dál až do hořkého konce pokračovat a vysvětlovat nevysvětlitelné.
Irové v těchto dnes promluvili za mlčící, často neartikulovanou evropskou většinu, která se někdy instinktivně stydí, že nechápe to nevysvětlitelné, co se po ní vůbec žádá. Promluvili za nás za všechny, kteří se nedáme obalamutit. Za všechny, pro které ještě nenastal čas, aby mohli milovat mezinárodní organizaci nebo imperiální vládu více než svůj domov.
A politici? Ti potřebují jedno jediné – vyměnit evropany.