Novinkou, kterou do evropského zákonodárného procesu přináší Lisabonská smlouva je mnohem větší rozsah oborů, jejichž zákony se prosazují metodou spolurozhodování (codecision, dříve známé jako rozhodnutí dle článku 251 původních smluv, LS ale nahrazuje veškeré odkazy textem “standardní legislativní procedura”).

Projděme si nyní procedury, které se pod názvem spolurozhodování skrývají, a přitom počítejme skóre pro přímo volené vs. nepřímo volené zástupce a nevolené byrokraty:

Musím se přiznat, že jsem nepochybně naivní, ale možná že to bude věkem a jiným způsobem myšlení. Pořád jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že volení politici, kteří mají dle ústavy reprezentovat zájmy lidu a jsou proto voleni každé 4 roky v demokratických volbách nekřičí jako jedna žena a jeden muž –

Lisabonská smlouva NE.

Trochu mne také zmátl vicepremiér Vondra svým vystoupením před US – jeho stanovisko k přenosu pravomocí bylo dlouhé a předlouhé – když jsem z něj vypustil slova nepodstatná znělo totiž asi takto “Česká republika přesunem pravomocí o pravomoce nepřijde, neb bude mit stále pravomoce v oblastech kde k přesunu pravomocí nedojde…”
Což by se dalo přeložit asi jako „neni pravda, že jste při krachu banky přišel o peníze, protože Vám pořád zůstaly ty 2 Kč co máte v kapse“ .

Nicméně – pak jsem konečně prohlédl. Máme zde zcela nový typ politiků, který nepochybně existoval již dávno, ale jednak byl v menšině, jednak svou jinakost raději skrýval.
Jde o politiky, co svojí roli pojímaji výhradně jako obchodní záležitost, bez jakýkoliv emocí a závazků ke komukoliv – státu, občanům, voličům … prostě obchod, který se posuzuje výhradně podle nákladů a výnosů.
Takovým politikům působí „vůle lidu“ evidentně problém… musí totiž neustále řešit „konflikt zájmů“ svých a toho zpropadeného „lidu“.

Konsolidovaný text od Úřadu vlády ČR (Stáhnout PDF)

A. NÁRODNÍ ZÁJMY

Co jsou to „národní zájmy“ a existují vůbec? Asi nejpřesnější odpověď lze nalézt v knize „Politika mezi národy“ od Američana německého původu Hanse Morgenthaua, který formuluje šest principů politického realismu.

Argumenty do diskuzí

Internetové diskuze českých médií bohužel limitují rozsah příspěvků do diskuze, čímž brání rozumné debatě s použitím argumentů, a omezují čtenáře na pouhé štěky, ve kterých je těžké vyjádřit komplexnější postoj.
Přesto si myslím, že se dají argumenty proti Lisabonské smlouvě vyjádřit i na takto omezeném prostoru, několik variant vám nabízím:

Jsem dnes a denně překvapován, kolik lidí se mne ptá, co je to ta Lisabonská smlouva. A kolik z nich přizná, že by o ní neuměl říci ani pár jednoduchých slov svému dítěti či prarodičům. A všichni dodávají: tak nám to nějak jednoduše vysvětlete. Jednoduché to není, ale pokusím se to udělat.

Přehled zpracovaný pro Poslaneckou sněmovnu ČR (Stáhnout PDF)

Dobrý den, dovolte abych se představil, jsem student informatiky na MFF UK, a tyto stránky jsem vytvořil proto, že jsem sám měl problém zjistit, co vlastně je ona Lisabonská smlouva.

Její text a podrobnosti nejsou téměř nikde zmiňované, a při čtení jsem pochopil proč: protože tato smlouva je jen dřívější zamítnutou Euroústavou, psaná ale ve formě úprav stávajícího textu a přílepků, kde jedna nenápadná změna slova v odkazovaném odstavci předává moc nad celou strategickou oblastí do rukou nového Evropského státu, zmínky o státech jsou zaměňovány za slovo Unie, či vymazány úplně a věty jsou pozměněny tak, že sice žádný rozumný smysl nedávají (což poskytuje téměř neomezenou svobodu výkladu), zato však už nehovoří o státech, ale o federálním superstátu s absolutní pravomocí nad svými částmi (“členské státy aktivně a bezvýhradně podporují politiku Unie”).

(Možno odkazovat též jako ls.nelisabonu.cz)
Stránka momentálně obsahuje jen část první - konsolidovanou verzi Maastrichtské smlouvy, z ní jsou ale patrné největší změny, které Lisabonská smlouva přináší. Konsolidované znění celé smlouvy najdete zde.